Být doma má svůj důvod

Patří nebo nepatří dvouleté děti do školky? Pokud se tímto dnes hojně diskutovaným tématem chystáme zabývat, je férové začít od dětí samotných, tím spíš, že ony se k problematice vyjádřit nemohou. Proto se pozastavíme u několika významných vývojových procesů:

Období do třetího roku života je klíčové pro vývoj našeho „já“
Psycholožka Lenka Šulová uvádí, že právě v tomto období se podle vývojové psychologie vytváří takzvaný sebeobraz dítěte. Znamená to, že se formuje jeho sebepojetí a identita. Utváří se, zda dítě samo sebe vnímá jako „šikovné“, „milované“, či jako „nešiku“ a toho „nejhoršího“.

Podle M. Mahlerové se v tomto věku rodí psychologické „já“, vědomí vlastní identity, prožívání toho, čím jsme. Startuje se proces tvorby osobnosti člověka nejpodstatnějšími přesvědčeními o sobě. Proto je třeba, aby tento začátek procesu uvědomování sebe sama proběhl v individuální péči matky.

V období do tří let se vytváří tzv. výlučná (dyadická) vztahová vazba
Teorii attachmentu neboli pevné citové vazby popsal jako první britský vývojový psycholog John Bowlby, a to jako silné citové pouto, které vzniká mezi dítětem a jeho nejbližší osobou. „Stejně jako dítě potřebuje vitaminy pro svůj fyzický růst, potřebuje pro svůj psychický vývoj výživu v podobě mateřské lásky od jedné pečující osoby,“ říká Bowlby. Tím vzniká „trvalé emoční pouto, charakterizované potřebou vyhledávat a udržovat blízkost s touto osobou, zejména v podmínkách stresu“. Pevnou vazbu tvoříme tím, že jsme svému dítěti nablízku a naše přítomnost je pro něho spolehlivou skutečností. Dítě v tomto období potřebuje určité množství pozornosti, určitý počet doteků, pohlazení, pohledů z očí do očí, to vše od jedné osoby – píší v knize Psychická deprivace v dětství profesoři Zdeněk Matějček a Josef Langmeier.

„Schopnost navázat vztah se učíme od samého narození, přičemž nejvýrazněji se pouta utvářejí v prvních třech letech života. Citová vazba k jedné osobě je pro další vývoj člověka zcela zásadní. Pokud je oslabena, hrozí pocity nejistoty, nedůvěry v druhé i potíže s empatií. V extrémních případech pak dochází k vážným psychickým poruchám,“ uvádí Michaela Svobodová ve svém článku v časopisu Ona Dnes. Markéta Šubová zase ve své bakalářské práci na téma hledání identity uvádí, že výzkumy neurobiologie a neuropsychologie potvrzují, jak negativní zkušenosti v prvních třech letech života dítěte mohou ovlivnit citové vztahy i vývoj mozku. U dětí s narušenou vazbou se objevuje nízká míra empatie, nerozvinutý pocit viny a zahanbující stud v situacích, které jiní běžně zvládnou. To vše pak ovlivňuje, jak se dítě učí ve škole, jak dokáže kontrolovat své chování, jak dokáže domýšlet důsledky svého chování, jak si dokáže říci o pomoc druhým, jak se na ně dokáže spoléhat.
Teoretici rané citové vazby J. Bowlby, M. Ainsworthová, R. Spitz i další dokládají, že vazbové chování hraje důležitou roli v průběhu celého života, kdy ovlivňuje schopnost jedince udržet důležité vztahy, ovlivňuje ve vztahu jeho chování i jeho stabilitu. Pokud blízkost rodiny nahrazují instituce, nelze se divit, že se v pozdějším lidském životě jak rodinné, tak i další vztahy rozpadají. Takto jednoznačně se na věc dívá kupříkladu psycholog Václav Mertin. Významný český neuropatolog František Koukolík potíže s pevnou vazbou označuje dokonce za soudobou epidemii lidstva.
A znovu psycholožka Lenka Šulová: „Dítě vyrůstající s matkou v zázemí pevné vazby má nejlepší předpoklady pro rozvoj sebeúcty a zdravého sebevědomí, kdy je později schopno péči hledat a péči druhým i poskytovat.“

Do tří let vnímáme sebe a mámu jako jednu bytost
Z psychologie raného vývoje je zřejmé, že dítě v prvních letech vnímá sebe a maminku jako jednu bytost. Rodí se z těla matky a své „já“ si vytváří „přes“ mámu, od které se v prvních letech svého života ještě neumí oddělit. Psycholog Marek Herman uvádí, že když máma odejde, dítě si neumí domyslet, že se vrátí, neboť uvažuje pouze „v přítomnosti“. Zároveň prožívá pocity viny, neboť si myslí, že odchod mámy zavinilo, čímž u něj vzniká stres. Při zvýšené zátěži způsobené stresem se pak v mozku dítěte zvyšuje hladina tzv. stresového hormonu kortizolu (viz dánská studie z r. 2006). René Spitz, opírající se ve svých závěrech o neurofyziologické poznatky, dokládá, že dítě při dlouhodobější absenci matky trpí tzv. anaklitickou depresí. Jay Belsky zveřejnil v USA studii, která došla k závěru, že děti, které tráví dny v jeslích, jsou v pozdějším věku agresivnější a neposlušnější.

Do tří let potřebujeme přijetí a povzbuzování od jedné zdrojové osoby
Tempo lokomotorického vývoje u takto malých dětí je různé. Některé děti ve dvou letech bez problémů chodí i běhají, jiné ještě lezou a s chůzí mají stále problémy. Stejně je tomu i u jemné motoriky týkající se rukou a mluvidel. Ve školce děti potřebují držet hrníček, natáhnout si rukavice, zavázat tkaničky apod., a pokud jim pedagog musí pomáhat, nebo to za ně dokonce udělat, děti nabývají pocitu, že jsou nešikovné. V tomto věku ale naopak potřebují opakovaně zakoušet bezpodmínečné přijetí a posilování pocitu, že šikovné jsou. Proto je ve větší skupině, tím spíš s dětmi na různé úrovni vývoje, taková individuální podpora téměř nemožná.

Do čtyř let sehrává pro řečový vývoj klíčovou úlohu matka
Zcela klíčovou úlohu pro dítě do čtyř let sehrává jeho matka. Proto je podle Šulové zdravý řečový vývoj s nástupem do mateřské školy u takto malých dětí ohrožen. Mezi patnácti měsíci a třemi lety probíhá tzv. senzitivní období pro vývoj řeči, kdy nastává „pojmenovávací“ etapa. Postupně začíná načítat, že všechno v jeho okolí má nějaký název a neustále se ptá „co to je“. V této době si z mnoha označení, která přes den slyší, osvojuje zhruba deset nových slov denně. Pokud není dítě v tomto senzitivním období s matkou, ale je obklopeno svými vrstevníky, chybí mu dospělý „permanentní tlumočník“, který mu nepřetržitě vysvětluje a odpovídá.
Oba rodiče jsou pro dítě důležití, ale zvláště matka pro dítě představuje „nepřetržitý slovník“. Žena jako specifická bytost je podle neurofyziologického pozorování vybavena o 2/3 bohatším svazkem nervových vláken propojujícím mozkové hemisféry. Díky tomu je ženě umožněno během dne říci 7–10 000 slov. Naproti tomu muž disponuje obvykle pouze 3–5 000 slovy.
Pokud dítě tento individuální přístup matky nemá, sice se naučí mluvit, ale neosvojí si svou mateřštinu do hloubky. Později bude ve školním prostředí handikepováno, neboť bude mít menší slovní zásobu, horší porozumění čtenému textu, menší schopnost rozlišovat jemnější jazykové nuance, bude pro něho těžké vytvořit verš, rýmy, synonyma, homonyma, těžko si zapamatují obsah krátké povídky atd., popisuje psycholožka Šulová.

Dvouleté děti mají jiný režim než starší
S pobytem ve školce je spojena jistá forma disciplíny, která je důležitá proto, aby se děti nezranily, aby se najedly, nebo zachovávaly hygienu. Podle A. Benešové, ředitelky MŠ a vedoucí sekce mateřských škol Pedagogické komory, je ale režim dne dvouletých dětí jiný než starších dětí a je velmi náročné se věnovat všem dětem najednou, protože dvouleté děti většinou nezvládají sebeobsluhu jako děti starší (oblékání, toaleta…). Při procházkách se starší děti musejí přizpůsobovat dvouletým, které chodí mnohem pomaleji a neujdou tak velkou vzdálenost. Pokud jsou dvouleté děti ve třídě společně se staršími dětmi, musí pracovníci zajistit, aby si nebraly hračky, které jsou certifikovány až od tří let výše.
Dvouleté děti jsou rychle unavené, mají individuální potřebu spánku a potřebují jiný denní režim, než může ústavní péče nabídnout. Pokud uplatňujeme vůči dvouletému dítěti nepřiměřený princip disciplíny, pak jej podle Lenky Šulové vývojově zabrzdíme. Batole potřebuje individuální péči, kterou poskytují rodiče vybaveni intuitivním rodičovstvím. Dítě potřebuje, aby se vyvíjela jeho autonomie, což se velmi těžko provádí v kolektivu.

Do pěti let života se vyvíjí imunita
Imunitní systém je důležitý pro obranu organismu proti infekcím, ničí i staré, poškozené buňky či tkáně, je nutný k hojení zánětů, je důležitý při obraně proti nádorovým onemocněním.
Tento proces probíhá celý život, ale nejintenzivnější je právě v dětství, kdy první tři roky života jsou pro tvorbu imunitního systému nejdůležitější. Poruchy struktury či funkce imunitního systému mohou způsobit zvýšenou náchylnost k infekcím, rozvoj autoimunitních onemocnění, alergií nebo nádorů. Proto je pro takto malé dítě škodlivé, když pobývá pravidelně v kolektivu, kde jsou infekce.

Co z toho plyne
Je prokazatelné, že období dítěte do tří let je pro jeho zdravý vývoj nesmírně důležité. Proto více než cokoliv, potřebuje milující mámu.
I když žijeme v „post-pravdivé“ době, kdy jsou relativizovány mnohé tradiční, prokázané a vyzkoušené vzorce, je důležité si uvědomit, že pokud se rozhodneme takto prokazatelné věci relativizovat, bude to mít v budoucnu vážné důsledky pro celou naši společnost.
Často se obracíme pro inspiraci k některým zemím západní Evropy. Ovšem řada těchto zemí našeho civilizačního okruhu má dnes obrovský problém s agresivním nacionalismem, s drogami, s různým antisociálním chováním u mladistvých a zvýšeným počtem sebevražd. Podle pedagoga Jiřího Haldy je přitom vysvětlení jasné: krátké, deprivované dětství strávené v kolektivních zařízeních daleko od matky.
Joseph P. Overton se zabýval pozorováním, jakým způsobem se prosazují ve společnosti nové původně nemyslitelné myšlenky. Jelikož lidstvo nemá rádo prudké změny, musí být proces změny názorů z naprosto nepřijatelných na populární pomalý, krok po kroku. Podle principu „Overtonova okna“ se z něčeho, co se majoritě zdá jako nemyslitelné, stane vlivem aktivistů nejprve možnost a postupně, v další fázi povinnost pro celou společnost.

Mgr. Martin Bukovský
Rodinný a manželský poradce, člen Rady Asociace Comeniana

Zdroje informací:
Šulová L., Prof., PhDr., Csc.: Dvouleté děti potřebují pocit bezpečí, Informatorium, č. 7/2017, str. 14

Šulová L., Prof., PhDr., Csc.: Raný psychický vývoj dítěte, Karolinum, Univerzita Karlova, Praha, 2005

Mahler M. S.: The psychological birth of the human infant. Symbiosis and individuation, New York, Basic Books, 1975

Bowlby J.:Vazba – teorie kvality raných vztahů mezi matkou a dítětem, Portál, 1. vyd., Praha, 2010

Metodické listy, Národní centrum pro rodinu, Brno, 2010

Langmeier J., Matějček Z.: Citová deprivace v dětství; Karolinum, Praha, 2011

Svobodová M.: Citová vazba a nedomazlené děti, web OnaDnes.cz, 24. 9. 2017

Šubová M.: Hledání identity osob s poruchou attachmentu a možnosti intervence, Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta pedagogická, Ústav speciálněpedagogických studií, Olomouc, 2014

Web lidovky.cz: Pobyt dvouletých dětí v MŠ je nevhodný, září 2014

Vermeer H. J.; van IJzendoorn M. H. – Children's Elevated Cortisol Levels at Daycare: A Review and Meta-Analysis, ERIC, 2006

Web Pedagogické komory: Pedagogická komora podporuje petici Dvouleté děti do školky nepatří

Lebl J., Janda J., Pohunek P.: Klinická pediatrie, 1. Vydání, Galén, 2012 

Web Aktualne.cz: Pedagog – Dvouleté děti do školky nepatří, srpen 2017

Nechci, aby toho matky litovaly – rozhovor s Jiřím Haldou, týdeník Respekt, č. 8/2018